Vítejte v 5. století před naším letopočtem. Keltský kmen Bójů na našem území právě staví svá oppida a svádí těžké boje o přežití s germánskými nájezdníky. Ale tisíce kilometrů za oceánem, v docela jiném světě, ve Střední a Jižní Americe, si lidé stále ještě nerušeně „ujíždějí“ na rajčatech.

Prapředci lilku rajčete se podle fosilních nálezů vyskytují na planetě miliony let, ale až relativně nedávnou domestikací se z nich stává součást každodenní stravy. Středoameričtí Aztékové navíc používají semínka jako silné afrodiziakum, zatímco jihoamerickým domorodcům rostlinka slouží při obřadech k vyvolávání halucinací. Proud nirvány a rajčatových rozkoší však najednou končí vpádem Evropanů do Ameriky v 16. století. Španělský dobyvatel Hernán Cortés je nejspíš první, kdo v roce 1521, po dobytí aztéckého města Tenochtitlan, přiváží do Evropy tehdy ještě malá žlutá rajčátka.

Novinka ze zámoří vzbuzuje obrovský zájem. Italský botanik Pietro Andrea Mattioli, který žil v letech 1501-1577, ji ve svém herbáři zmiňuje jako „zlaté jablko“, přičemž podtrhuje silné afrodiziakální účinky. Jenomže obyvatelé starého kontinentu jsou skeptičtí. Co když je to výplod samotného ďábla? O rajčatech přece není žádná zmínka v Bibli. A k tomu ty všelijaké zvláštní účinky a případy záhadných smrtelných otrav!

Proč nechutnají jako dřív? Často slyšíme, že rajčata už dávno nejsou co bývala. Supermarkety nabízejí sytě červené, voňavé a lesklé plody, jejichž jedinou vadou na kráse je skutečnost, že nemají vůbec žádnou chuť a rychle se kazí. Vědci nedávno rozklíčovali třináct těkavých sloučenin, které těm správným rajčatům dodávají specifickou chuť. V moderních odrůdách je ale nenajdete, protože o ně v posledních dekádách přišly v honbě za co největšími, nejvýnosnějšími a nejodolnějšími plody. Řešením je nakupovat rajčata od lokálních farmářů. Jedině tak máte jistotu, že k vám přešlechtěná rajčata nepřicestovala zelená z druhého konce světa a nedozrávala ve skladech. V Aramarku v rámci projektu Cesta na talíř nakupujeme v sezóně rajčata z naších českých farem a servírujeme vám je maximálně do 72 hodin po sklizni.

Proklatě jedovaté

Ještě na konci 18. století má rajče v Evropě přezdívku „jedovaté jablko“. Řada aristokratů a bohatých lidí po konzumaci zralých rajčat dostává otravu a umírá, zatímco chudým lidem se nikdy nic nestane. Jak se později ukáže, nejde ani tak o prokletí, ale spíš o smůlu mocných.

V době renesance se ve vyšších vrstvách používá cínové nádobí s vysokým obsahem olova. Plody rajčete mají kyselé pH a po kontaktu s nádobím se díky tomu prudce jedovatá látka uvolňuje z nádobí. Chudý lid však používá talíře ze dřeva, takže si díky rajčatům naopak dopřává každodenní dávku zdraví prospěšných látek.

S pověstí „ďábelské“ rostliny se rajčata v Evropě zpočátku pěstují hlavně na okrasu. I díky tomu začínají šlechtěním přibývat odrůdy nejrůznějších tvarů, barev a velikostí. V současnosti jich na celém světě údajně napočítáme přes 25 tisíc. A neustále přibývají další.

Pošramocenou pověst si rajčata napravují postupně až v 19. století. Zejména s vynálezem italské pizzy jejich celého světa. Odhaduje se, že v současné době dosahuje roční produkce rajčat ve světě asi 130 miliónů tun, z nichž se jedna třetina průmyslově zpracovává do podoby kečupů, protlaků, hotových omáček apod.

Proč je rajče zdravé

Rajčata mají celou řadu blahodárných účinků. Výrazně snižují riziko rakoviny, pomáhají předcházet kardiovaskulárním onemocněním, odplavují z těla toxiny, snižují hypertenzi, regulují hladinu cholesterolu, snižují závažnost krevních sraženin nebo třeba tlumí záněty. Kromě toho obsahují vlákninu a mají velmi málo kalorií, takže jsou oblíbená při nejrůznějších dietách. Zvláštností rajčat je, že podušená nebo osmahlá na malém množství kvalitního oleje dodají tělu o něco více antioxidantů než v syrovém stavu.

Rajče před soudem

Ovoce, nebo zelenina? Co je to rajče vlastně zač? Jednoduchá odpověď neexistuje. Pro botaniky je lilek rajče vytrvalý kulturní keř, takže jeho plody považují za ovoce. Od roku 2011 na problém stejně nahlíží i Evropský parlament. Naopak pěstitelé, kuchaři, konzumenti nebo třeba Český statistický úřad považují rajčata výhradně za zeleninu.

Spor o správné zařazení řeší v roce 1893 dokonce Nejvyšší soud USA. Když tehdejší prezident Chester A. Arthur zavádí clo na veškerou importovanou zeleninu, vůbec se to nelíbí dovozcům rajčat, protože mohou přijít o velké peníze. V procesu Nix vs. Hedden nakonec padne verdikt, že rajče je zelenina, protože s ním tak spotřebitelé nakládají. Následně je rajče ustanoveno státní zeleninou ve státě New Jersey, zatímco v Arkansasu je zároveň státním ovocem i zeleninou. Po dalším soudním sporu v roce 2005 je ovšem ve státech Tennessee a Ohio rajče nově vedené jako ovoce.

Do lednice nepatří

Rajčata nejsou nikterak vhodná pro dlouhodobé skladování. Nejlépe samozřejmě chutnají ihned po utržení. Skvělou chuť si pak mohou udržet maximálně dva až tři dny při teplotě lehce nad 10 stupňů Celsia. V chladnějším prostředí lednice rajčata chuť ztrácejí a stávají se moučnatější. Ideálně je skladujte stopkou dolů v chladném rohu místnosti v misce nebo košíku a co nejdříve spotřebujte.