Představte si, že si v zimě koupíte v supermarketu jahody. Vypadají krásně, voní, ale chutnají tak nějak nijak. Není divu, vždyť za sebou mají tisíce kilometrů cesty, často letecky, z druhého konce světa. Byly sklizeny nezralé, aby vydržely transport, a dozrály až uměle při skladování. Jejich výživová hodnota je oproti čerstvým, lokálním jahodám výrazně nižší. A ekologická stopa? Neskutečně obrovská. Klidně může být i desetinásobná, v závislosti na způsobu pěstování, balení, typu dopravy apod.
Stejný příběh se opakuje u mnoha dalších potravin. Rajčata z Maroka, hrášek z Egypta, fazolky z Keni… Globální potravinový obchod sice umožňuje konzumovat libovolné ovoce a zeleninu celoročně, ale za cenu obrovské spotřeby fosilních paliv, emisí skleníkových plynů a ztráty nutričních hodnot při dlouhém skladování a transportu.
Ztracená sezónnost a pestrost
Naši předci jedli to, co zrovna dozrálo na zahradě či poli. Jejich jídelníček se přirozeně měnil s ročními obdobími – na jaře první zelenina, v létě ovoce a čerstvé bylinky, na podzim kořenová zelenina, luštěniny a ořechy, v zimě kvašená zelenina a sušené ovoce. Každé roční období přinášelo něco jiného a tělo dostávalo průběžně rozmanitou paletu živin.
Dnes jsme tuto přirozenou rozmanitost a sezónnost z velké části ztratili. V supermarketech najdeme stále stejný sortiment po celý rok, bez ohledu na roční dobu. Na jednu stranu je to pohodlné, na druhou nám to bere příležitost vystavit náš organismus přirozenému kolísání a střídání různých typů potravin v závislosti na sezóně, přestože je tělo zvyklé na život a podmínky v našem klimatickém pásu. A taky nám to nedává prostor vnímat, co se zrovna urodilo v našem okolí.
Lokální farmáři v ohrožení
Globální potravinový byznys, ovládaný několika málo nadnárodními korporacemi, vytlačuje z trhu malé lokální farmáře a výrobce. Ti nejsou schopni konkurovat nízkým cenám, za které velké řetězce dovážejí potraviny přes půl planety. Mnoho lokálních producentů (včetně těch českých) tak raději s podnikáním končí a s nimi mizí i cenné know-how, lokální odrůdy plodin a tradiční postupy hospodaření v souladu s danou krajinou.
Přitom právě drobní místní farmáři jsou klíčem k budování odolného a udržitelného potravinového systému. Jejich podpora je investicí do kvalitnějších, čerstvějších a výživnějších potravin, do oživení venkova, do zachování biodiverzity a do snižování ekologické stopy našeho stravování.
Cesta k řešení
Co s tím můžeme dělat jako spotřebitelé? Kupujme co nejvíc lokální a sezónní produkci. Zajímejme se, odkud naše jídlo pochází, a preferujme potraviny vypěstované a zpracované v našem regionu. Podporujme farmářské trhy, pěstujme si vlastní ovoce a zeleninu, pokud máme tu možnost.
Zkusme se znovu naladit na přirozený rytmus ročních dob. Zařaďme do jídelníčku více sezónních potravin právě ve chvíli, kdy mají své výživové maximum. Nebojme se i tvarově nedokonalé zeleniny a ovoce. Sice nevypadají jako jejich unifikované protějšky ze supermarketů, zato mají často mnohem zajímavější a intenzivnější chuť.
A hlavně – přemýšlejme o tom, co jíme. Uvědomujme si širší souvislosti a dopady našich každodenních rozhodnutí u regálu s ovocem a zeleninou nebo v restauracích. Sezónní a lokální stravování není jen výstřelek pro městské hipstery nebo klimatické aktivisty, ale cesta k pestřejšímu, zdravějšímu a udržitelnějšímu jídelníčku pro nás i pro planetu.
