Kdo by neznal opékané špekáčky nebo poctivé buřty na pivu. Špekáček je ryze český výrobek a jako zaručená tradiční specialita je registrován Evropskou komisí.
Doba po revoluci tomuto populárnímu českému výrobku příliš nepřála, a tak se řada táborníků pořádně vyvztekala nad různými náhražkami, které sice hezky vypadaly a voněly, na ohni pak ale předváděly doslova psí kusy.
Dnes už je těmto náhražkám z obarvené sóji a mouky a nekvalitních separátů naštěstí zase konec. Tedy pokud si dáte opravdový špekáček. Pořádek udělala norma z roku 2001.
Světlo světa spatřil poctivý český špekáček už v roce 1891 u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v Praze, kde stála kompletní uzenářská dílna. Zemská výstava předvedla řadu do té doby nevídaných gastronomických aktivit, například American bar s černošskou obsluhou, japonskou čajovnu nebo čokoládovnu. Plno bylo ale především u stanu uzenářské dílny. Špekáčky se tehdy prodávaly ještě pod univerzálním názvem uzenky a ještě teplé se rovnou z udírny prodávaly s křenem a slaným rohlíkem za 8 krejcarů na papírovém talířku.
Pokud si koupíte špekáček dneska a nenecháte se napálit nějakou podobně pojmenovanou náhražkou typu opékáček nebo buřtík, pak bude tato pochoutka obsahovat minimálně 40 % masa a maximálně 15 % tuku, a to ve složení hovězí maso, vepřové maso a hřbetní sádlo. Podstatnou část špekáčku pak tvoří cca čtyřmilimetrové kostičky vepřového špeku, který grilováním dodává špekáčku jak chuť, tak i šťavnatost.
Špekáčky se po naplnění do střívek vážou klasickým provázkem a správně se mají udit asi dvě a půl hodiny při 75 stupních. V chladu by měl špekáček bez problémů vydržet až 14 dnů.
